KOREA TRIP: Jeju Island 🍊

Naše další cesta znamenala znovu se přesunout letadlem a to na Jeju Island, který je také přezdívaný jako Korejský Havaj a já nemůžu než jen souhlasit. Nádherná příroda, pláže a spousta zajímavých míst.

Nejdřív ale jsme si museli vyzvednout naše pronajaté auto Kia Ray, takové malé vozítko. Na letišti nás odkázali na kyvadlový autobus, který nás dopravil do půjčovny. Zde už to bylo snadné, dokonce nám řekli že pokud auto odřeme, nic se neděje. Náš kamarád ze Seoulu, nás varoval, že Korejci jezdí jako prasata a mám být agresivní. No tak na Jeju všichni jezdí slušně, nikdo netroubí a drží si odstupy. Celý ostrov je plný zpomalovacích retardérů a většinou je tu rychlost 30 až 50 včetně kamer. Občas i 70. Nicméně ostrov je malý takže ho dokážete projet křížem krážem docela snadno. Co pro mě bylo nové je odbočování doprava má červenou, a doleva si počkat na zelenou šipku. Parkovat se smí na bílých čárách, pokud je tam žlutý nápis jedná se o rezidentní místo. Nicméně u většin populárních míst jsou parkoviště. Jo a taky Korejci nechávají auta zaparkovaná docela náhodně u silnice tomu se nedivte. A blikající majáku ať už samostatně stojící nebo na autech blikající pořád, většinou před snížení rychlosti a měření kamerou. Auto nastavené do angličtiny nám retardéry i rychlost vždy hlásilo. Takže tady se dopravy ani parkování vážně bát nemusíte.

První den jsme byli ubytování v hlavním městě Čedžu, hned u slavného marketu Dongmun, kde vedle klasického prodeje ryb a produktů z Jeju byl i food market s hotovým jídlem. Třeba chlápky tancující si točil každý. Zjistili jsme že Jeju je proslavené výbornými mandarinkami, jelikož sopečná půda, která tu je jim dává sladkou chuť. Jenže některé stály i 40 000 wonů (skoro 700 korun) žádnou jsme si nekoupili. Ale zkusili jsme džus a ten byl skvělý. A pak takovou rolku rýže, v níž byl párek a zavinuté ve slanině. Což je další komodita zde, černá prasátka. Večer jsme šli nakoupit ještě pár kravin do čtyř patrového obchodu Artbox.

Další den jsme se vydali do Jeju Stone park a byla to nádhera, místa jak kdybyste je vytáhli z Ghibli filmů. Vedle velkých porostlých kamenů, které byly různě naskládané tu bylo i stovky kamenných mužíčků. Jednalo se o legendu, kdy žena měla 500 synů, kteří se vydali na lov, protože jejich zásoby se tenčily. Matka zatím z posledních zásob začala vařit polévku, ale nešťastnou náhodou spadla do hrnce s polévkou a zemřela. Když se synové vrátili, začali jíst polévku, až na posledního syna, který si všiml že matka není k nalezení. Nakonec když byla polévka skoro snězená nalezl poslední syn na dně kotlíku lidské kosti a došlo mu co se stalo. Ostatní synové prosili tak dlouho o odpuštění, až zkameněli. Pak jsme se vydali na pláž kde záhy zjišťuji že nemám kreditní kartu. Ale nepanikařím a jen stahuji peníze a koukám, zda je na ní nějaký pohyb. Přestali jsme ve městě Seogwipo, které nám, přišlo jako takové Las Vegas pro místní, prošli jsme si místní malý chrám a podzemní i nadzemní trhy.

Přiznám se že na Jeju jsem měla nějaká vytipovaná místa ale dost jsme jich našli i po cestě a plán cesty různě měnili podle toho co bylo poblíž a na co jsme měli chuť. Třeba roztomilou automatickou dráhu. Půl hodinky klidu a krásného počasí. Jeli jsme se podívat na most Seonim most kde jsou i krásné vodopády. Jako správní Češi jsme je-li ochutnat Jeju pivo, dokonce jsme přijeli v den kdy byla neomezená konzumace, náhoda? Nemyslím si. Ale pivo bylo fajn lehké letní pivko. Tady na ostrově se mění počasí velmi rychle ale většinu času bylo opravdu krásně a nebo jen pod mrakem. Sprchlo jen asi má hodinku a tak jsme se uklidili do nedalekého Art muzea. A musím říct že to byla opravdu nádhera, úžasné video instalace.

Nakonec jsme se zajetí podívat na majáky, které vypadají jako koně, kde je i krásná pláž. Cestou zpět jsme zajeli do Artboxu, kde jsem doufala že jsem nechala kreditní kartu. A ano, opravdu ji tam měli. Rovnou jsme koupili i velký kufr, protože začínáme míst dost kravin co už se nám nevejdou. Dost věcí je tu opravdu dost levná (do 20 000 krw tedy kolem 200 korun). Večer jsem náhodou našla restauraci s Topokki kde si je vaříte sami, vyberete si ingredience i pálivost omáčky a další věci. Pití a zmrzlina je zdarma. Obsluha horko těžko uměla anglicky, ale pán byl moc milý a pomohl nám i tak a my se najedli jak králové.

A zítra zase přelet do Seoulu, kde chceme zajít na místa co jsme nestihli v prvních dnech.

PS: to auto bychom si i koupili, ale v ČR se neprodává 😭