KOREA TRIP: Seoul, Little Japan a Nami Island 🥢

 SEOUL

Den 1.

Po deseti hodinovém letu jsme se konečně objevili v Incheonu na letišti. Začátek našeho dobrodružství byl o to lehčí, že nás kamarádi vyzvedli na letišti a odvezli přímo k ubytování kde jsme se všichni společně ubytovali a vydali se podívat někam trochu do centra. Nejdřív jsme zakotvili v malém, ale o to víc lokálním BBQ a samozřejmě objednali si to nejvíc co šlo. A bylo to luxusní! Ale vlastně jsem nečekala nic jiného. 

Pak jsme narazili na nějaký food festival, kde jsme ochutnali pár lokálních věcí, já si samozřejmě dala tangulu, tedy čerstvé ovoce v cukrové polevě, která je jako sklo kolem ovoce. A musím říct že na to jaká je to základní blbost to bylo naprosto super. Pak jsem si ještě rychle skočila pro nějakou kosmetiku protože vše je tady absolutně levné a třeba maska, kterou jsem si vyhlédla u nás stojí 250,- a tady 80,-. A teda ten obchod byl neuvěřitelně přecpaný, buď měli nějaké akce a nebo prostě Korejci utrácejí nesmysl za kosmetiku.

Den 2.

Vstávám a přemýšlím, zda jsem klasicky unavená a nebo mrtvá as fuck, ale to nevadí je to takový můj stabilní režim. Nabíjíme t-money card abychom se mohli v pohodě přesouvat metrem. Neomezený internet za pětikilo na deset dní jsem si už taky zprovoznila a všude jede LTE.

Vyrážíme do Lotte world, což je zábavní park, kde jsme kolem desáté hodiny a už v tu dobu je tu natřískáno, později ještě třikrát tolik. Poté, co si vystojíme čtyřiceti minutovou frontu na balónovou atrakci, abychom zjistili co kde je a kam se chceme vydat, se rozhodneme koupit si předbíhací pas. Ale ouvej, jsou vyprodané. Jakože, cože? No nevadí, jdeme se tedy podívat ještě na venkovní atrakce. Mimochodem je zde i bruslení a i nyní tu byl opravdu led! Což je jedna z fascinující věcí, Korejci chodí docela řekla bych oblečení, zatímco my měli tílka a potili se, ostatní měli dlouhé kalhoty a svetříky. Veškerá obchodní centra a metro jsou překlimatizované takže vám je i klidně zima. V tyhle dny bylo třicet stupňů. No z parku jsme si toho nakonec moc neužili, takže doporučuji ten předbíhací pass koupit jinak můžete ve frontě čekat i tři hodiny.

A tak se vydáváme na další cíl cesty, Seoul tower, jež je nejvyšší budovou v Koreji a cíl je Sky bridge, doufáme, že tentokrát se na nás dostane. Vyjíždíme výtahem do 117 patra během minuty! Místo je a tak se o hodinu později ocitáme 555 m vysoko. Co mají Korejci opravdu zmáklé je vše mít tip ťop, takže dostáváme výbavu jak kdybychom šli zachraňovat planetu v Armagedonu, jo broukali jsme si Aerosmith a byl to naprosto skvělý zážitek.

Pak jsme chtěli ještě stihnout Gyeongbokgung palác ale špatně jsme si zjistili čas a zavírají už v šest hodin. A tak jsme se vydali do nedaleké oblasti Bukchon Hanok Village, která je proslavená svou zástavbou tradičních domů. Pak jsme si odskočil na výborný rámen a cestou ještě potkali zajímavou světelnou instalaci.

Den 3.

Další den je na seznamu Little Japan, tedy malá vesnička, která je designovaná do Japonska, můžete si zde půjčit kimona a ochutnat Japonské speciality včetně sladkostí. Přijeli jsme kolem jedenácté a po obědě zde už bylo opravdu narváno. Ale byl víkend takže v týdnů by to mohlo být krapet lepší. Pak jsme se vydali na Nami Island, na který se přesouváme zipline, která jede až 80km v hodině.

Samostatný ostrov se proslavil natáčením korejského dramatu Winter Sonata nicméně ostrov jako takový je oázou nádherné přírody i zvířat a je vidět, že si sem lidi jezdí odpočinout. Pokud nechcete na Nami zipline vezme vás tak i zpět trajekt ale zipline byla fakt zábava.

No a teď už se přesouváme pomocí rychlovlaku, který jevit označen jako KTX do Busanu. Teplota spadla o deset stupňů a prší. Ale to nás neodradí. Další zápis bude z Busanu a Jeju.