Letos jsem oslavila kulatiny - třicetiny. Nějak na mě z tohohle věku dopadl splín a tak jsem dala manželovi úkol: odvézt mě na moje narozeniny pryč aniž bych věděla kam jedeme. Marek vybral jako destinaci Španělsko, kde jsem byla co si pamatuji jen jednou se základní školou. A vybral skvěle!
První dva dny naplánoval v Barceloně, kde jsem nikdy předtím nebyla. Ubytovaní jsme byli ve sdíleném Airbnb (hotel nám chvíli před odletem zrušili). Jsem odrostlá na internátě takže mi sdílení vůbec nevadí a jelikož jsme se tam vraceli jen vyspat bylo to úplně jedno. Bydleli jsme přímo na stanici Maragall (dobře se to pamatovalo z pohádky Encanto kde bylo město Madrigall, tuším?). Přeprava metrem v Barcoleně je jednoduchá a přehledná, koupíte si lístek v automatu na deset jízd (ani jsme je nakonec nevyčerpali) asi za 10 €. Značení metra, přestupů a kde jste je intuitivní a kupodivu bych nezabloudila ani já sama.
Náš cíl v Barceloně byl park architekta a umělce Gaudího, kterého jsem do té doby neznala (znám Dalího, Mára se divil ale my se na škole učili umělce na architekty :) ). Park je opravdu rozlehlý a je zde několik jeho staveb, které kombinují organické tvary s baculatou hravostí a mozaikou. Jeho budovy najdete i různě po Barceloně, byli jsme se podívat na nejznámejší Sagrada Família v centru (tato budova se staví od roku 1882 a stále není dokončena) můžete se jít podívat i dovnitř ale to jsme my nešli (nejsme úplně fanoušci davů) a poté jsme si dali oběd přímo na křižovatce u Arco de Triunfo de Barcelona. Co se týče jídla neodvážila jsem se zkusit Paellu, protože mě od ní Marek odrazoval a nerada vyhauji jídlo, takže jsme s idávali různé bagetky a smažené věci. Co měli skoro všude byl nějaký klasický vepořový plátek, sázená vejce a hranolky.
Za den v Barceloně jsme nachodili asi 25 km takže rozhodně doporučuji pohodlnou obuv. Co se týče města nepřišlo mi ani nijak přeplněné, město je hezky uklizené a je zde oproti Praze spousta zeleně a voňavých květů. Taky zde nepotkáte bezdomovce nebo žebráky. Za dva dny jsme potkali maximálně asi dva. Ale jezdí tu spousta černochů co sbírají kov, to mě docela zaujalo a diskutovali jsme o tom zda dělají jenom to. V Barceloně jsme náhodou narazili na ulici plnou geek storů a nakonec i na kavárničku s anime. A fakt všechno náhodou! :) samozřejmě jsme nevynechali ani kratičkou návštěvu u pobřeží.
Po dvou dnech jsme se přesunuli na vlak. Vlakové nádraží už bylo krapet zmatečné, ale všude jsou informace a lidi, kteří jsou vám schopni poradit ikdyž třeba neumí anglicky. Na většině míst jsme angličtinu využili, ale i pokud zrovna na místě anglicky neuměli prostě jsme se domluvili rukama. Španělé mi připadají jako velmi klidní a vstřnícní, nebo aspoň tam kde jsme byli. Překvapilo nás chození na červenou, tak jako v Londýně je tu většina uliček malých a jednosměrných takže je doprava přehledná a proto přejít na červenou není žádný problém. A kolikrát vás auto pustí ikdyž vy jako chodec máte červenou. Taky jsou tu hojně používány kola a koloběžky a stejně jako v Německu je provoz úplně v pohodě plynulý, kéž by tohle bylo i v Praze.
Vlak neměl místenky, a jelikož jsme vlezli do prvního co přijel a už ten byl nacpaný nakonec jsme celou cestu seděli v přestupní chodbě. Ale nebylo to něco nepohodlného, vlak jede kolem pobřeží takže je pořád na co koukat a na zabavení mi pomohla manga co jsem měla sebou.
Vlakem jsme dojeli do Vila Seca a odtud jsme šli pěšky necelou hodinu do Salou (ale je možné si vzít taxíka z nádraží), kde jsme byli ubytovaní v hotelu Las Vegas (celé Salou je dost inspirované amerikou :) minimálně názvy). Náš cíl cesty byl park PortAventura, kde jsme strávili i celý následující den. Hned na začátku je vystřelovací horská dráha Furius Baco, která zrychlí z nuly na 135 za 3 sekundy a je tak nejrychlejší v Evropě. Já jsem si nejvíc užila horskou dráhu Dragon Khan, která se zkládá z osmi lopingů, Marek má zase oblíbenou dráhu Shambala, která je v parku tou nejvyšší (po zkušenostech z Europaparku v Německu, kde je Silverline na tyhle "pádové" nechodím, nedělají mi moc do dobře). Nevynechali jsme i skvělou akrobatickou a hudební show v divadle s názvem DIVAS, která byla velmi zábavná. Umělci sypali jedno číslo za druhým, měli úžasné nápady a propriety. Prošli jsme si všechny horské dráhy, měnší točivé kraviny jsme vynechali (zase po zkušenosti z řetízkáče v Europaparku kdy nám bylo blbě ještě půl dne potom :D). Dali si jídlo i s vystoupením v La kantýně a den utekl jak voda. Neviděli jsme dvě představení co jsme chtěli vidět, protože jsme na ně trochu zapomněli (nevadí můžeme jet znovu :D) a počkali jsme na zakončovací průvod, kde se představují všichni umělci. Jestli máte rádi zábavní parky, tenhle vám rozhodně doporučuji.
Nakonec ze Salou jsme jeli taxíkem za 25 € do Terragony odkud nás autobus odvezl přímo na letiště.
Ještě vám nakonec dám lehký přehled výdajů na místě:
Vstup do Park Güell: 10 € na osobu
Vstup do PortAventura: 48 € na osobu pokud ale pojedete o víkendu doporučuji přikoupit i "předbíhací" pass, kdy máte vždy jednu jízdu na vybraných (těch nejlepších) dráhách s přednostním přístupem, který má vlastní vstup a místo hodiny, čekáte třeba jen pět minut za 35 € (jmenuje se Express Max).
Hotel nás na noc vyšel asi 80 € na noc a stejně tak Airbnb.
Hlavní velké jídlo je do 15 € a pití bývá kolem 6 € (koktejl) nenašli jsme přesnou informaci o pitelnosti vody z kouhoutku takže jsme si kupovali vody, tam je cena od 0,5 do 3 €. Všude kde jsme byli nebyl problém platit kartou.
Pár poznatků na konec:
• Španělé jsou milí a vstřícní
• ulice jsou uklizené a plné zeleně
• marek strašil kapsáři, ale nic jsem nezaznamenala
• v letovíscích chodí prodejci s různým (fake) zbožím ale poku jen kývnete né díky, nijak neotravují jako jsem to zažila jinde
• jako dítě si pamatuji že na mě Španělé pokřikovali ale tentokrát se nic nedělo, možná to bylo i díky tomu že už jsem stará a po boku jsem měla manžela :D
• nechodí tu moc potetovaných/alternativních lidi ale nikdo na vás nekouká jako na pošuka ani tak :)
A tady ještě máte náhodnou sadu fotek :D
Komentáře
Okomentovat